Pravda a šibenice

TGM rád používal heslo Pravda vítězí.  Dnes jím někteří opovrhují anebo ho, jako ten svazácký poskok na Hradě, dehonestují při tvorbě nálepky „pravdoláskaři“, aby zesměšnili spoluobčany.

Včera byla v kinech uvedena premiéra filmu o Miladě Horákové. Film je věrným a zdrcujícím dokumentem lásky Milady Horákové k českému národu a k pravdě, jejíž upřednostnění jí stálo život. Film je důkazem, že Masarykovo přísloví platí.  A jeho načasování je zároveň důkazem toho, že doba se mění.

Ke změnám patří vyrovnání s minulostí. Není úplnou náhodou, že film o životě Milady Horákové byl veřejnosti představen téměř na den dva roky po odhalení jejího pomníku ve Sněmovní ulici v Praze.  Není náhodou, že poslankyně KSČM Marta Semelová, která prohlásila, že smrt Milady Horákové byla v pořádku, se při posledních volbách nedostala do parlamentu, stejně tak jako mnoho jejích stranických soudruhů.

Doba se mění v tom, že pravda se zviditelňuje. Přiznání a vyrovnání se s křivdami minulosti prorůstává z podvědomí do vědomí.  Ne všude a u každého, ale přeci jen. Její šíření posiluje právní stát a dělá ho lepším. Mimo jiné třeba i tak, že dovolí největší komunistické zrůdě, aby se zúčastnila veřejné debaty v Knihovně Václava Havla a pak z ní svobodně odešla a dala si dobrý oběd, aniž by byla zatčena a justičně popravena za její názory.

MUDr Martin Jan Stránský